PRVNÍ HOŘE - Achtung, Sultan!
Urzovci jsou zpět a vyráží do klubů, radujme se! To by asi tak stačilo. Snad jen drobná poznámka. Minulá deska byla a je až příliš dokonalá. Nová je dokonalá poněkud méně, je pouze vynikající. Kdo by to byl čekal?
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Holandští AFTER FOREVER se s posledním albem „Invisible Circles“ vyšvihli pěkně vysoko. A že nebude snadné na kvalitu tohoto alba navázat, muselo být jasné všem, včetně samotné skupiny. Nicméně se svým novým albem se nesnažili na předchozí navázat nebo v jeho duchu pokračovat, ale pustili se cestou novou. Ano, věřte tomu, AFTER FOREVER již nejsou gothic metalem jako dřív. Otázka tedy zní, nakolik se jim nový přístup na „Remagine“ zaznamenaný povedl.
Na „Remagine“ v podstatě uslyšíme melodický hevík v barvitém kabátě starých desek. Nebudu se ani snažit zastírat, že nové album je pro mě značným zklamáním. Ta tam je propracovanost minulého alba. Jejich dlouhé, proměnlivé kompozice nahradila značně jednoduchá forma. Ke zmatení posluchače sice své písně omotali barevným krepem a cukrovou vatou, celistvosti kompozic z alba minulého se však ani zdaleka nepřiblížili. Ono je trochu nešťastné (i když poslední dobou čím dál častější), na jednoduchou heavy rockovou skladbu, která ani nemá výraznější melodii, naplácnout studiové aranže. Jejich nové album je sice údernější než předchozí počiny, ale na druhou stranu o dost nevýraznější. Kdyby více prokomponovali nosné téma, třeba by vše nevyznělo tak do ztracena. Navíc mám pocit, že určité motivy se pro tento typ hudby nehodí. Když jsme se rozplývali nad hlasem Floor Jansen na albu předchozím, kde jednoznačně dokázala své kvality, bylo to v kontextu propracovanějším. Její hlasové proměny pak zapadaly do tématu a hlavně se spolupodílely na vytváření celkové atmosféry a vykreslení emocí. Emotivní stránka na současném albu takřka chybí a prostřídávání normálního a operního zpěvu ve značně krátkých skladbách působí dojmem přeplácanosti. Album sice začíná sympatickým mixem řízných riffů a elektroniky, ale tento koncept se jim po chvíli rozpadne. Buď měli hodně nápadů a nepodařilo se jim je vhodně poskládat, nebo to s hudební fantasií nebylo tak slavné a mezery doplnili ve studiu. Ať tak nebo onak, album trpí nezáživností a působí dojmem dobře odvedené rutiny. „Remagine“ není vysloveně propadák a několik zajímavých skladeb obsahuje, prostě průměr jak má být.
Na to, aby šlo o rázné metalové album, chybí „Remagine“ hutné kytary a obsahuje příliš pompéznosti a samoúčelných studiových efektů. Na pokračovatele tvorby předchozí zas postrádá harmoničnost a pocitovou působivost. AFTER FOREVER nyní stojí na rozcestí a teprve až příště se uvidí, kterou cestou se dají. „Remagine“ je však průměr: pár zajímavých skladeb, technicky promakané, ale raději si pusťte „Invisible Circles“.
Na to aby šlo o rázné metalové album „Remagine“ chybí hutné kytary a obsahuje příliš pompéznosti a samoúčelných studiových efektů. Na pokračovatele tvorby předchozí zas postrádá harmoničnost a pocitovou působivost. AFTER FOREVER stojí na rozcestí a teprve až příště se uvidí, kterou cestou se dají. „Remagine“ je však průměr, pár zajímavých skladeb, technicky promakané, ale raději si pusťte „Invisible Circles“.
5,5 / 10
Floor Jansen
- zpěv
Sander Gommans
- kytara, zpěv
Bas Maas
- kytara
Joost van den Broek
- klávesy
Luuk van Gerven
- basa
Andre Borgman
- bicí, akustická kytara
1. Enter
2. Come
3. Boundaries Are Open
4. Living Shields
5. Being Everyone
6. Attendance
7. Free Of Doubt
8. Only Everthing
9. Strong
10. Face Your Demons
11. No Control
12. Forever
After Forever (2007)
Remagine (2005)
Invisible Circles (2004)
Exordium (mini-CD) (2003)
Decipher (2001)
Prison of Desire (2000)
Wings of Illusion (Demo) (1999)
Vydáno: 2005
Vydavatel: Transmission Records Netherlands
Stopáž: 49:36
hmmm, taky mohlo byt lepe...
Urzovci jsou zpět a vyráží do klubů, radujme se! To by asi tak stačilo. Snad jen drobná poznámka. Minulá deska byla a je až příliš dokonalá. Nová je dokonalá poněkud méně, je pouze vynikající. Kdo by to byl čekal?
Atmosférický black metal / post-metal. Hodně odlehčená produkce plná vybrnkávaček, náladových pasáží a košatých atmosférických vsuvek. Zuby se moc necení, možná občas mléčné jedničky. Příjemný poslech, vyloženou hitovku však na "Succumb" nenajdete.
Šíleně plodný oneman projekt, Aaron Edge se utrhl ze řetězu s sází jednu desku za druhou. "Agglomeration" je třetí z letošních již pěti alb. A překvapivě to drží slušnou kvalitu. Pokud tedy máte rádi dusivý sludge doom s výbuchy disonantního šílenství.
Hulváti z Jura sú takí naši DARKTHRONE: o pol generácie mladší a s koreňmi v grinde miesto blacku, no doživotne verní metalovej klasike (s čoraz hrubším zvukom). „Kromaňon“ a „Abeceda nenávistí“ sa zapíšu do zlatého fondu. Zbytok asi nie, čo vôbec nevadí.
Oproti EP "God Made Me An Animal" ubral Greg Puciato (ex-THE DILLINGER ESCAPE PLAN), ale i skupina jako celek, na nekompromisnosti, objevují se více i zpěvné a melodické polohy, nicméně je to stále hodně nasraný a uřvaný post-hardcore té nejvyšší kvality.
Strhující rozsáhlé kompozice, které buď zcela pohltí, nebo unudí. Já se hlásím k první možnosti. Je to jako snové divadlo severského death metalu. Za mě je to zatím rozhodně jedna z nejzajímavějších desek letošního roku.
Singl „Winter Storm Vigilantes“ je povedená záležitost, která byla slibnou návnadou na nové album. Velká očekávání byla nakonec zbytečná. S trochou dobré vůle se na albu najdou dvě další slušné skladby, jinak je to stále ten samý a nenápaditý kolovrátek.